Jdi na obsah Jdi na menu
 


Race Driver: Grid - dechberoucí závody

01:51 | 24.5.2008 | Jakub Jandík

Jaké jsou první dojmy z dema?

Když je na spadnutí vydání hry od slavného týmu, udělá se kolem toho samozřejmě pořádné halo. Často se pak ale dobereme k závěru, že nadšený jásot fanoušků není vůbec na místě. To samé se teď děje kolem Race Driver Grid. Jaké jsou naše dojmy po důkladném propaření dema?

Inu, v zásadě nemáme vůbec nic proti. Nejsem sice zrovna fanouškem ultra nablyštěných menu, která jsou dobrá tak maximálně k tomu, abyste poznali jaké detaily máte nastavit dávno předtím, než se dostanete do hry, ale sedřít něco na tomhle by byla zkrátka malichernost. Raději se rozpovídejme o herních systémech. Totiž, už když jsem stahoval demo, honila se mi hlavou myšlenka na realistický závodní simulátor, který by mi dal možnost zařídit si něco jiného než formuli nebo jiný speciál na stokolové trati přetékající nudou. A tak sem se s tím moc nepáral, všechno (bůh žehnej levnému hardwaru) nastavil na maximum a s třasem v rukou se jal prohnat nadupaného Mustanga po ulicích LA.

„Codemasters, záruka kvality a realistického jízdního modelu, to bude pecka“, honilo se mi hlavou a řeknu vám, prvních deset vteřin závodu mě z omylu rychle vyvedlo. Do NFS, kde se cítím jako kulička v hospodském automatu, to sice mělo pekelně daleko, ale něco zkrátka bylo špatně. A bylo to nastavení. Politika Codemasters již delší dobu směřuje k více arkádovému hraní a to zkrátka proto, že hardcore hráčů, kteří doma mají pořádný volant s pedály, ba i závodní sedačkou (popřípadě i se sedačkami pro spolujezdce) a pořádnou šaltpákou, je na světě prostě málo. A k čemu vám pak je dělat skvělé hry, když si je ve výsledku stejně nikdo nekoupí. A tak se mi po několika málo vteřinách hledání podařilo přenastavit asisty tak, abych se cítil jako v autě a ne jako na autodromu a dal si závod znovu. A hned to bylo o něčem jiném. Už jsem si nemohl kličkovat mezi auty jak se mi zlíbilo, projíždět pravoúhlé zatáčky s cihlou na plynu a spokojeně přitom pokuřovat. Užil jsem si atmosféru opravdového závodu.

Vynecháme-li z výčtu nádhernou überrealistickou grafiku běžící bez cuku i na běžně dostupném hardwaru, která se na celkovém pocitu z hraní určitě podílí významnou měrou, odvedli tvůrci skvělou práci hlavně na ozvučení (skvělá hudba), fanoušcích, kteří vřeští když jedete okolo, mávají na vás rukama a fanděním vám dodávají sebevědomí a v neposlední řadě na pocitu smrtelnosti a porazitelnosti. Když víte, že auto můžete taky pěkně zhuntovat, nebudete se cpát do každého chumlu v okolí. Raději si pojedete svoje tempo, budete čekat na chyby ostatních a zariskujete opravdu jen málokdy. Stejně to dělají i počítačoví oponenti, kteří sice díky své předvídatelnosti nikdy na příčky šampionů patřit nebudou, ale skvěle vás připraví na techniku toho kterého závodění. Jezdí totiž ideální stopy a na silnici se nechovají jako prasata. Sem tam mi sice připadalo, že reagují dost opožděně a neberou vaše auto moc v úvahu, ale čert to vem. Kdo si chce hry naplno užít, přejde na multiplayer. Jako takovou zajímavou featurku bych ještě vypíchl skutečně osobní přístup ke hře poté, co si nastavíte profil.

Slovo Sunny (nebo Kuba) se hra bohužel není schopná naučit, ale ono se stejně dobře spokojíte i s Jackem a nakonec na své reálné jméno skoro přestanete slyšet. Oslovuje vás tak radio poradce, který má za úkol informovat vás o trati. A ono je to dobře. Pomáhá to v koncentraci. Špičkoví progameři by mohli vyprávět. Neméně solidně je pak zvládnut komentátor, který výborně odpovídá profilu daného závodu a dokáže stylově okomentovat snad i tragickou havárii.

Komu by náhodou nesedla třída Muscle Cars, má možnost vyřádit se do sytosti při driftech v Japonsku a do třetice všeho dobrého s BMW na okruhu v Německém šampionátu. Třetí možnost je právě přeživší volbou spíše pro hardcore fandy, ale v současnosti okořeněná o opravdovou libůstku. Není nic snadnějšího než se do hry ponořit, začít trénovat jak drak a pokusit se na okruhu umístit do první pětice nejrychlejších časů. No vlastně, na jedno deštivé odpoledne to není, ale opravdové BMW za to stojí. Pokud jste tedy náhodou talentovaný závodník, zkuste pokořit nejlepší z nejlepších a máte v čem jezdit.

Netroufám si odhadovat, zda se Grid stane mekkou online závodníků, ale spíš bych to viděl negativně a to i přes podobně ohromnou možnost výhry. Ať se totiž budete snažit jakkoli, nevymlátíte z něho zas až takovou realističnost, přičemž na poli arkád hraje prim Trackmania a veleslavná EA série. Ale prodejnost by mohla být slušná. Polorealistické chování a zničitelnost okolí je přesně to, co trhu chybí, nádherná grafika (mimo jiné, použit je upravený engine z Dirt) pak přitáhne i technicky založené fajnšmekry. V zásadě se ale dá článek shrnout pouze se slovy „běžte do toho“. Grid nikoho neurazí, spíše naopak. S výhledem do budoucnosti a ohledem do minulosti bych jej viděl na aspiranta na titul závodní hra roku. Upřímně bych mu to přál.