School page

Po dvou letech nám společnost Majesco Games servíruje pokračování své brutální akční hry se sexy dhampírkou v hlavní roli. Stály ty dva roky čekání za to? Odpoví vám naše recenze.

Když se dhampírka Rayne vypořádala s nacistickým kultem v roce 1935 a zabila svého otce Kagana, myslela si, že je po problémech. Bohužel nyní, po nějakých šedesáti letech, je Kagan zpátky a s ním i nový plán na vymýcení lidské rasy. Až vypustí do ovzduší speciální substanci (Shroud), dojde k zatemnění slunečních paprsků a vampíři tak budou moci pobíhat venku i přes den, což se samozřejmě nesmí stát. Je čas nabrousit čepele, obléknout si slušivý přiléhavý dres a rozsekat pár set členů Kaganova kultu a na konci pak i Kagana samotného na kostičky.

Své protivníky likviduje s takovou rychlostí a grácií, že vám až spadne čelist a servítky si rozhodně nebere. Po každém boji (a že jich nebude málo) jsou tak všude v kalužích krve roztroušeny hlavy, ruce, nohy, trupy a kdo ví co ještě.

Masakr jak má být?
Pokud jste nehráli první díl Bloodrayne, nic se neděje, vše pochopíte i tak, ale znalci předchozího dílu mají samozřejmě menší výhodu. Bloodrayne je tedy akční hra viděná z pohledu třetí osoby, ve které ovládáte sličnou dhampírku jménem Rayne, vyzbrojenou zatraceně ostrými čepelemi, na každé ruce po jedné a později také párem starobylých koltů (o tom níže). Své protivníky likviduje s takovou rychlostí a grácií, že vám až spadne čelist a servítky si rozhodně nebere. Po každém boji (a že jich nebude málo) jsou tak všude v kalužích krve roztroušeny hlavy, ruce, nohy, trupy a kdo ví co ještě. Škála pohybů, jaké Rayne ovládá je opravdu obrovská a navíc se v průběhu hry učí stále nová a nová komba.

Aby toho nebylo málo, má k likvidaci protivníků ještě k dispozici kromě čepelí i několik užitečných věciček. Tou první je pár výše zmíněných koltů s tajemným názvem „Carpathian Dragons“, které získáte krátce po začátku. Těmi nám tvůrci kompenzují odebrání možnosti sbírání zbraní po padlých nepřátelích, jak jsme na to byli zvyklí u jedničky. Bohužel toto „vylepšení“ podle mě nebyl zrovna nejlepší nápad. Zpočátku je účinnost koltů minimální a zhruba do dvou třetin hry jsem je ani nepoužil. Teprve později, když už získáte nějaké mocnější módy střelby, se vyplatí občas po někom vystřelit, ale moc často to není. Jako munici používají tyto kolty krev, takže pokud ji spotřebujete, bude se vám odčerpávat vaše vlastní zdraví. Naštěstí stačí najít nějakého dárce (rozuměj nepřátelského zmetka), který vám zásobníky (případně zdraví) mile rád doplní ze svého.

Jedna ze schopností je zuřivost, díky které procházejí vaše čepele nepřátelskými těly jako nůž máslem. Po vylepšení se z vás stává doslova nesmrtelná mašina na mrtvoly.

Další pomocí vám budou speciální schopnosti, kterými Rayne disponuje. Ty se navíc časem také vylepšují, takže se na ně podíváme podrobněji. Za prvé je to zuřivost, díky které procházejí vaše čepele nepřátelskými těly jako nůž máslem. Po vylepšení se z vás stává doslova nesmrtelná mašina na mrtvoly. Při maximální vylepšení vytvoří Rayne ničivý vir, který zabije všechny menší nepřátele v blízkosti. Další schopností je neocenitelné speciální vidění, díky kterému uvidíte pozici nepřítel i za zdí a hlavně se zvýrazní váš další objective, takže nezabloudíte. Poslední důležitou abilitou je zpomalení času (po posledním vylepšení dokonce jeho zastavení), takže se Rayne vyhne nebezpečným útokům a ještě může uštědřit několik nebezpečných zásahů). Tyto speciální schopnosti spotřebovávají energii, kterou získáváte likvidací nepřátel svými čepelemi. Lze ji tedy rychle „načerpat“ zpátky, ale i tak se vyplatí tyto schopnosti (zejména tu první) šetřit na větší hloučky nepřátel nebo nějaké tužší protivníky.

Virtuální kočka v akci.

Posledním neopomenutelným pomocníkem je speciální řetěz s hákem, který můžete hodit po nepříteli a odhodit ho. Na první pohled se nejedná bůh ví o co, ale bez této věcičky byste se ve hře daleko nedostali, protože s ní budete muset vyřešit spoustu úkolů, jak se dostat dál. Například hodit takto několik nepřátel do drtiče odpadků, který se přetíží, exploduje a vytvoří tak cestu dál nebo naházet určité množství zmetků do nádrže, čímž se ucpou trubky, apod. Navíc můžete tímto způsobem nepřátele lehce odzbrojovat, případně využívat okolního prostředí k jejich rychlé likvidaci. Občas se totiž v levelu naskytne několik předmětů, na které lze nepřátele nabodnout (vycpaná hlava nosorožce na zdi, špičatá větev, upilovaná trubka, apod.). Trochu to připomíná Punishera, jen s tím rozdílem, že tato místa nejsou nijak označena. Pokud se vám povede zmetka takto zabít, přepne se kamera do zpomaleného módu, ve kterém si váš úspěch náležitě vychutnáte. Zvrácené, ale působivé.

Akrobacie, to je moje...
Od minula se Rayne naučila také velkou škálu nových pohybů. Autorům se zřejmě zalíbil nový Prince of Persia, protože nachlup stejné pohyby najdete i tam. Budete skákat mezi stěnami, točit se na hrazdách a skákat z nich na další, šplhat po trubkách, apod. Je dobře, že tuto část vývojáři nijak neodflákli, protože postavy jsou rozhýbáni na jedničku. Žádné toporné pohyby ala zombie, ale plynulé realistické pohyby. Krásně se na to dívá, ale jedna věc to přece jen kazí, konkrétně mám na mysli občasné problémy s kamerou, kdy uvidíte svou hrdinku moc blízko nebo se budete koukat do zdi. Není to nic příjemného, ale na druhou stranu se to naštěstí nestává nijak často.

Cíle jednotlivých úrovní jsou většinou podobné. Buď musíte zlikvidovat nějakého speciálního zmetka, něco zničit nebo se prostě jen dostat dál. Žádnou originalitu v tomto případě nehledejte.

Co se týká jednotlivých levelů, tak jejich rozsáhlost není nikterak veliká a každý z nich vám většinou zabere maximálně pár desítek minut. Ukládat v nich nelze, je v nich pouze několik checkpointů, které však po opuštěn hry zmizí. Hra se tedy napevno ukládá pouze na počátku každého levelu. Rozmanitost je poměrně vysoká, podíváme se do noblesního domu, do temných ulic, továren, stok a ke konci hry i do zdevastovaného města pod nadvládou vampírů a to není zdaleka všechno, ale všechny levely jsou do jednoho bohužel příšerně lineární. Nikde není jediná odbočka nebo rozdvojení, vždy vede k cíli pouze jedna jediná cesta. Celé to ještě kazí mnou značně nenáviděný respawn nepřátel z často naprosto nelogických míst. V některých místech je respawn nutný, aby se vám povedlo zdárně splnit úkol, ale většinou ho budete pouze proklínat. Cíle jednotlivých úrovní jsou většinou podobné. Buď musíte zlikvidovat nějakého speciálního zmetka, něco zničit nebo se prostě jen dostat dál. Žádnou originalitu v tomto případě nehledejte.

A jak Rayne sluší moderní kabátek?
Musím se přiznat, že z grafiky mám rozporuplné pocity. Na jedné straně jsou to perfektní modely nepřátel (zvláště Rayne vypadá dokonale), na druhé straně je to nic moc okolní prostředí. Začneme tedy těmi klady. Postavy vypadají prostě perfektně, od těch nejběžnějších nepřátel, až po démony nebo bossy. Neuvidíte na nich žádné ostré hrany nebo rozmazané textury, ze kterých vás rozbolí hlava, prostě paráda. Z okolního prostředí už jsem ale v takové extázi rozhodně nebyl. Sice je rozmanité a designově také pěkně provedené, ale chtělo by to v něm více detailů. Díky tomu není hra nijak extrémně hardwarově náročná. Loading trvá pouhých pár sekund a vše se plynule hýbe i na starých grafických kartách bez podpory DX9, ale bez nejnovějších efektů to vypadá doslova hnusně.

Klady a zápory Grafika a animace postav; parádní souboje Zajímavý příběh; rozmanitost prostředí Chvílemi stereotypní Vysoká obtížnost Dohrané za pár hodin

Jak je v dnešní době zvykem, není to hra ani nijak dlouhá, ba naopak. Její dokončení vám nezabere více než dva poklidné večery.

Jak to tedy dopadlo?
Bloodrayne 2 není špatná hra, ale má své mouchy. Když nepočítám občasné kixy kamery, nesmyslný respawn nebo problémy v audiovisuálním zpracování, o kterých jsme psal výše, musím zmínit třeba i vysokou obtížnost, která je místy opravdu na hranici únosnosti. Jak je v dnešní době zvykem, není to hra ani nijak dlouhá, ba naopak. Její dokončení vám nezabere více než dva poklidné večery. U uložených pozic je navíc zaznamenán čistý herní čas, který se u mě pohyboval okolo sedmi hodin. Když připočtu nějaké to opakování obtížných úseků, dostanu se někam k deseti hodinám a to je opravdu málo i na dnešní dobu.

Verdikt: Podtrženo sečteno se nejedná o špatnou hru, ale sráží ji několik zásadních nedostatků. Přesto ji doporučuji všem hráčům, kterým nevadí nějaká ta useknutá končetina nebo cákance krve a samozřejmě také milovníkům prvního dílu.