School page

Vysoce hodnocený a silně atmosférický druhý díl akční hry Aliens vs. Predator 2 z loňského listopadu se dočkal svého pokračování ve formě datadisku nazvaného Primal Hunt. Všichni majitelé této hry tak mohou opět oprášit svá stará CDčka (bez nichž si datadisk nezahrajete) a nechat se unášet příběhem, který pro ně lidé z Fox Interactive a Third Law Entertanment připravili. Jeho děj se na začátku vrátí o 500 let zpátky před události z AvP2. Zápletka začíná tím, že jeden Predátor najde tajemný artefakt, který tomu, kdo jej vlastní, dodá schopnost ovládnout vetřelce a stát se jejich neomezeným pánem. Mno, nezní to nijak originálně a ohromí asi málokoho. Vzhledem k tomu, že se na hře podílí firma Third Law Entertainment (tvůrci Kiss: Psycho Circus), čekal bych od příběhu trochu víc. Opusťme ale příběh, ten není pro vlastní hraní této hry až tak podstatný.

• Obsah datadisku
Důvodů k pořízení datadisku může být několik, především ale každý právem očekává něco nového, různá vylepšení, přídavky a další atraktivní náplň, která vaši oblíbenou hru posune zase o kousek dál. Jak brzy poznáte, tvůrci datadisku měli při tvorbě jeho obsahu asi jiné instrukce. Primal Hunt už na první pohled vypadá úplně stejně jako hra, k níž náleží, a tak tomu bude v podstatě po celou dobu, co jej budete hrát.

Nastoupit lze klasicky za lidskou rasu, zde prezentovanou nehezkou mužatkou Dunyou, dále za Predátora a trio ras uzavírá PredAlien, což je jakýsi hybrid mezi Alienem a Predátorem (v praxi tomu rozuměj tak, že Predalien je takový tužší vetřelec). Datadisk přináší celkem devět misí pro singleplayer, spravedlivě rozdělených po třech pro každou rasu a krom toho získáte i hrstku nových map multiplayerových. Přidejme k tomu pár nových zbraní a protivníků a jsme s výčtem novinek u konce.

 

• Předem nachystaná poprava
Nemá cenu to déle tajit - náplň datadisku považuji celkově za zklamání, protože jsem čekal o dost víc. Singlové kampaně jsou velice krátké, odehrajete je tak za pár hodin a navíc v nich příliš nového nezažijete ani neuvidíte. Zvolením hry za lidskou rasu můžete v úvodu zajásat, že už nebudete v roli samotáře, neboť začínáte v týmu v doprovodu dvou ostrých hochů. Jejich životy ale už v okamžiku, kdy hra začíná, nemají cenu zlámané grešle a po pár minutách neodvratně končí při prvním pořádnějším střetu s tlupou vetřelců. Schválně jsem tuto akci jel více než desetkrát a různě se snažil taktizovat, abych chlápky z přestřelky vytáhl živé, ale všechny snahy vešly vniveč.

Vetřelci prostě byli nastavení tak, že se budou rojit tak dlouho, dokud to s mými parťáky nešlehne. Na druhou stranu jejich smrt nebyla až takovou ztrátou, protože jejich mozkovny byly hodně chabé a opékat vás a sebe navzájem v přestřelce plamenometem jim nečinilo problém, nad kterým by jim stálo za to se zamyslet. Ztráta parťáků tedy nepředstavuje nijaké utrpení a to, že je autor nechal zemřít hned v úvodu, od něj beru jako slitování. Smrtí parťáků tak končí první naděje, kterou jste do hry vložili, a to bitva v týmu. Nic takového se nekoná.

• Lidská rasa
Nutno uznat, že hra má svou působivou atmosféru, jíž se žádná jiná zatím nemůže rovnat. Úzké tmavé chodby, každou chvíli pípání radaru indikující pohyb ve vaší blízkosti a schopnosti vetřelců bleskově zaútočit opravdu odkudkoli. To je deviza, na níž hra staví a v posledním počinu je tomu jakbysmet. To vše ale není vůbec nic nového a totéž už se psalo o všech dílech předchozích (recenze). Útoky vetřelců jsou nyní mnohem častěji vedeny v hejnech, takže se máte při napadení co ohánět už na obtížnosti Normal, která je tradičně druhou ze čtyř možných a pro většinu hráčů bude naprosto stačit.

 

Ve hře najdete všechny známé zbraně a přibude nově možnost střílet pistolemi v kombo módu, tedy v každé ruce jednu. Překvapivě tak získáte velice účinnou zbraň s obrovskou kadencí a nečekaně vysokou účinností. Datadisk se s ničím nepáře a ihned vás nastrčí do víru bitek, díky čemuž skoro od samého začátku budete mít dostupné téměř všechny zbraně, vesměs straré známé. Těsně před koncem kampaně pak ještě přibude možnost používat přenosné automaty, které hlídají prostor, kam je umístíte, a začnou pálit po všem, co se tam šustne.

Na misích za lidskou rasu mi celkem vadilo, že jsou opět velice přímočaré a hráč je strukturou mapy přímo naváděn na linii, po níž bude putovat až k cíli. Kde je více dveří, jdou otevřít jen jedny. Žádné logické hádanky a podobné nástrahy známé z podobně laděných her nečekejte. Nepřátelé jsou naskritpovaní tak, že vyráží vždy ve stejný okamžik a stejným způsobem i útočí, takže nemá žádný váznam hru opakovat s nadějí, že jindy bude něco jinak. Na druhou stranu hra za lidi vypadá na pohled zdaleka nejlíp, neboť se odehrává v úzkých prostorách, které ne zrovna moderní engine zvládá v pohodě vymodelovat. I když hra v roli zmužnělé Dunyi nepřinesla nic převratného, líbíla se mi nakonec asi nejvíc.

• Trampoty predátora
Hraním za predátora si potvrdíte pravidlo, že pokud neuděláte opravdu hloupost, nikdo na vás nemá. Vaše síla prostě předčí ostatní o několik řádů a schopnost být neviditelný, sám sebe uzdravovat a doplňovat si energii vás řadí vysoko nad rasy ostatní. Ty se vás sice budou snažit utlouci hlavně početně, nicméně byste neměli mít větší problémy. Mnohem větší svízel bude Predátor mít při hledání cesty, kterou má postupovat. Ani zde hra nevybočuje z lineárního pojetí děje a průchodu mapami.

Navíc přímo zneužívá skákacích schopností predátorů a místy docela nepřehledné struktury mapy (je to velkým dílem i díky jejímu nepříliš úchvatnému grafickému zpracování a ne zrovna kvalitními texturami). Prostě občas zakysnete a budete chvíli bloudit, než najdete tu správnou skulinu či výstupek, které otevírají cestu dál.

 

Někdy se setkáte s tím, co už jsem zmiňoval i v recenzi hry jako takové, a to dle mého zcela zbytečnou a úmornou hopsandou. Po hladkých větvích k tomuto účelu vymyšlených rostlin budete opět sem tam donuceni přeskákat z jedné jeskyně k té následující, což považuji za test obratnosti pro předškolní mládež, a test trpělivosti pro všechny ostatní. Většinou už od počátku vidíte, kudy přesně bude potřeba proskotačit, neboť rostliny na sebe v potřebném směru navazují a ukazují tak vaši cestu dál. Trýzeň je pak v samotné nutnosti nikde cestou nespadnout a nemuset absolvovat tuto stereotypní kratochvíli celou znovu.

Do značné míry to řeší v některých obtížnostech aspoň rychlé ukládání hry, nicméně kdyby takovéto „zpestření“ zmizelo úplně, bylo by to asi pro všechny lepší. Exteriéry hry nevypadají vůbec lákavě a spíše připomínají naplácání barevných textur bez snahy o návaznost. Výsledek pak vypadá, jako když v pokoji vytapetujete ledabyle každou stěnu jinou tapetou a s nějakým navazováním vzoru se nebudete zatěžovat.

• Noví protivníci
Jako Predátor se setkáte i s novými protivníky, kteří na sebe nedají dlouho čekat. Hned v úvodu narazíte na jakési býky, kteří vás budou stůj co stůj chtít nabrat na rohy. Jejich zpracování jen potvrzuje, že s AI si nedělají tvůrci hry těžkou hlavu a namísto rozumu uplatňují rychlost anebo tuhost, případně kombinaci obojího. Vetřelci se chovají tak, že se přímo na vás fofrem nahrnou, takže nějaké přemýšlení není k ničemu potřeba. Býk, budu-li tak nový přírůstek nazývat, pak není o nic chytřejší, protože se rozběhne rovnou na vás a když jej neskolíte první šlupkou, odběhne, aby se vzápětí vrátil pokus zopakovat.

Stejně mazaně si tvůrci vytvořili dalšího úplně pitomého nepřítele ve formě obřích červů, kteří v některých lokacích zničeho nic vystrčí ze země svou velikými zuby opatřenou hlavu a pokusí se vás rafnout. Tito maxičervi se vyskytují v hejnech a nejsou pod zemí vidět, takže se proti nim můžete bránit až poté, co se ve vaší těsné blízkosti zničehonic zjeví a pokusí se o výpad.

 

Nebudu vám ani sobě nic namlouvat, obojí monstra - býci i obří láčkovci (nebo kroužkovci? :) - jsou hodně slabým pokusem o zpestření. Ve svém putování Predátor většinou prochází volnější otevřené lokace, k jejichž nijak vábné grafice jsem se již vyjádřil a celkový nic moc vizuelní dojem umocní i slabý a kostrbatý model krajiny okolo vás. Hra za Predátora mi přišla nejnudnější a nepřinesla žádné zpestření.

• Predalien
Predalien je poslední z ras, která je ve hře zastoupena a rovněž zde zapadnete do známé role vetřelce s možností lozit po zdech a stropech a padat z nich na oběti, útočit prudkými skoky, cupovat oběti pařáty a ukusovat jim hlavy. Často budete svědky boje svých rodových soukmenovců s nepřáteli a bude na vás, zda se k nim přidáte anebo si půjdete svou vlastní cestou. A ta vzhledem k tomu, že může navazovat kdekoli, nemusí být zrovna patrná a hledáním správné díry můžete občas strávit celkem dost času.

Častými soupeři vám budou Predátoři, kteří jsou oproti vám sakra tuzí a budete raději volit možnost nepozorovaně proklouznout než se pouštět do nerovných bojů. Celkově se ani v této roli žádných extra novinek nedočkáme, když nebudu počítat detaily jako mírně upravený způsob doplňování zdraví a podobné kosmetické drobnosti. Celkový čas, který u hry v singlu strávíte, odhaduji řádově na několik hodin a určitě to nebude více než jeden den. Na řadě je tedy multiplayer, který by mohl mnohé dohnat.

• Multiplayer
Mohl, ale nedožene. Těch několik málo map nijak atraktivní architektury pro hru více hráčů se zdá být sakramentsky slabou náplastí, jež by mohla krátký čas u hry strávený výrazněji protáhnout. Multiplayerový přídavek trpí tím stejným, co celý datadisk - absolutním nedostatkem čehokoli nového, co by vše již dávno známé oživilo. Predátorovi přibyla možnost sebedestrukce, kterou sám sebe připraví (pouze v multiplayeru) o život a pořádně přitom pochroumá celé své okolí. Díky tomu takový způsob sebeobětování může být někdy vlastně ziskem.

 

další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů
Zbytek multiplayeru se už ale nijak od toho zažitého neliší. Osobně mám multiplayer (jeho popis) v AvP2 velice rád a o to víc mě jeho velice slabé zastoupení mrzí. Tolik chtění boti, kteří by mohli celkový pohled na datadisk zcela přeonačit, se nekonají, takže jste opět odkázáni pouze na internet, případně kamarády na LAN. Je to obrovská škoda, protože být v datadisku boti, nemusel by už obsahovat nic jiného a byla by to pecka jako řemen.

• Závěr
Shrňme to, co jsem napsal, i když asi tušíte, jaký verdikt zazní. Datadisk obsahující devět krátkých lineárních singlových misí a pár nových multiplayerových map nepřináší do hry v podstatě nic, kvůli čemu by stálo za to jej utíkat koupit. Nikde žádný pořádný nový nápad a šmrnc. Skalním příznivcům a sběratelům všech mutací této hry asi nezbude, než si jej pořídit, nicméně ti ostatní si stejně a možná i líp užijí, když si znovu zahrají původní hru, případně hru úplně jinou. Nepřijdou tak rozhodně o nic převratného a nezkazí si o vývoji série AvP úsudek.

Zkusme se těšit na AvP 3, které v budoucnu určitě vyjde, pojede na novém enginu a přinese snad mnohem víc novinek, nápadů a vylepšení. Pokud tomu tak totiž nebude, bude to propadák stejný, jako Primal Hunt a potvrdí se, že dobrý nápad se nedá ždímat donekonečna.