School page

Freelancera - podobně jako kdysi Daikatanu - už možná někteří herní novináři předem odepsali. Není se skoro čemu divit, tým Digital Anvil vedený Chrisem Robertsem už nástupce Starlancera vyvíjí, pokud mne paměť neklame a dobře počítám, snad šest let. Pomalu se z něj stávala legenda a fámami opředený „vaporware“, tedy hra, kterou všichni vychvalují, ještě více se na ni těší, ale nikdo ji nikdy neuvidí (něco jako Duke Nukem Forever). Nicméně Freelancer se dokončit podařilo. A po jeho dohrání mohu na plno říci, že za výsledek můžeme odpustit Digital Anvilu každý den průtahů a každou zprávu oznamující nové a nové odložení hry na pozdější termín.

Freelancer je totiž hrou stejného ražení, jakou byl kdysi Privateer a Frontier a také zatracované i vychvalované X - Beyond the Frontier – tedy vesmírnou „střílečkou“ (označení „simulátor“ dodnes, opomenu-li prakticky neznámý Terminus, patří jenom Frontieru), v níž je možné dělat prakticky cokoli, od plnění misí pro různé zadavatele přes pouhé převážení nákladu libovolných surovin až po drsné pirátství a bezskrupulózní vraždění.

Vesmír ve Freelanceru je úplně odlišný od naší Sluneční soustavy, v níž se odehrával Starlancer. Už v intru se dozvíte, že po vítězství komunistů ve válce vyslala Aliance jako poslední šanci pět obrovských lodí pojmenovaných podle státu, ze kterých kolonisté pocházeli – anglickou Bretonii, americkou Liberty, japonskou Kusari, německý Rheinland a španělskou Hispanii. Kromě Hispanie se podařilo všem v pořádku dorazit k Siriu a kolonizovat zde několik systémů, přičemž postupem času se část jejích obyvatel rozhodla žít z různých důvodů mimo státní mocí ovládaný prostor, část lidí se začala věnovat zločinu, vytvořily se obrovské korporace a armády. Nové kolonie tak nejsou zrovna rájem, spíše dosti nebezpečným a drsným místem, kde smrt číhá na každém kroku a vydělat si nějaký ten dolar dá dost práce.

V tomto vesmíru se objevíte jako Edison Trent několik stovek let po příletu prvních lodí, tedy v době, kdy už je celý politický i ekonomický systém kolonií rozběhnutý. Hra začíná po záhadném zničení Freeportu 7, stanice v jednom z nezávislých systémů, odkud jste převezen s ostatními několika málo přeživšími na planetu Manhattan v systému New York.

Zde můžete jednak plnit jednoduché mise pro jednotlivé objednavetele: firmy či bezpečnostní složky, jednak musíte pro postup na vyšší úroveň a s tím spojenou možnost nákupu lepších lodí a zbraní plnit i příběhové mise. Příběh vyniká především množstvím nečekaných zvratů – po prvních úkolech, které plníte pro sympatickou policistku Juni, zjistíte, že z těch, kteří přežili katastrofu Freeportu 7, zbyl už pouze Trent a jakýsi zloděj. To je pochopitelně zvláštní, ještě divnější pak je, když policie chladnokrevně onoho zloděje zabije přímo před vašima očima kvůli jakémusi fialovému mimozemskému artefaktu, který se vám stylově přikutálí k nohám. Je jasné, že se kolem vás děje něco důležitého, co zasahuje až na nejvyšší politická místa ve všech koloniích. Musíte tak dramaticky uniknout z Liberty do Bretonie a snažit se zjistit, proč někdo chce artefakt tak moc, že kvůli němu neváhá vyvolat válku všech kolonií mezi sebou. Samozřejmě nemohu a nechci odhalit celý příběh, můžete si být ale jisti, že vás zavede do dramatických bitev a těch nejfantastičtějších koutů celého freelancerského vesmíru.

Samotné dokončení příběhových misí trvá kolem dvaceti hodin (tedy pokud jste tak nešikovní jako já a pozdější mise opakujete několikrát, protože vás nepřátelé rozstřílejí na hadry). Tím ovšem hra nekončí – jste někde na sedmnácté či osmnácté úrovni a máte před sebou ještě hodně práce, abyste se dostali až na skutečný konec, kterým je podle všech informací asi osmatřicátý level. Nicméně s vyšší a vyšší úrovní, kterou obdržíte za vydělané peníze (splněním misí či obchodováním), se dostanete k lepším zbraním a nakonec i nesmírně silným stíhačkám. Navíc se můžete věnovat objevování skrytých zločineckých základen nebo tajných míst v jednotlivých systémech, kde najdete věci, o kterých se vám ani nesnilo – například v opuštěném prototypu stíhačky kdesi v zapomenuté mlhovině najdete kanón, který je přibližně třikrát silnější než všechno, co jste dosud potkali – nicméně bohužel jej můžete pověsit právě až na nejvyšší a nejsilnější typ vesmírné stíhačky. Takže se dostáváte znovu do kolotoče plnění misí a obchodování a tak dokola a máte zaděláno na dalších třicet hodin čistého času stráveného jenom cestováním, obchodováním a střílením...

Ve Freelanceru existuje několik desítek frakcí, jejichž přízeň či nepřízeň můžete získat. Jednoduše je možné je rozdělit na bezpečnostní síly jednotlivých kolonií (vojsko a policii), nejrůznější menší či větší firmy a pak různé druhy teroristů, kriminálníků a vyděděnců vůbec. Nemůžete ale být pochopitelně kamarádem všech – plníte-li mise pro policii, zločinci vás příliš milovat nebudou a naopak. Naštěstí je možné v případě nutnosti si za tučný obnos nechat rating na různých místech změnit pomocí šikovného hackera, takže se nemusíte bát, že po vás jednotlivé skupiny půjdou po celou dobu hry. Dokonce ke konci si v podstatě musíte koupit přízeň vyděděnců, pokud chcete jeden z nejsilnějších stíhačů ve hře, protože ten se nachází pouze na jejich domovské planetě. Navíc být kriminálníkem a vyděděncem je paráda, sice po vás jdou policisté a většinou i armáda, ale pašování drog je na druhou stranu opravdu adrenalinová zábava.

Hru kromě vynikajícího dabingu postav obohacuje i neskutečné množství textu, které dodává celému prostoru, kde se Freelancer odehrává, na důvěryhodnosti a uvěřitelnosti. U mnoha základen je dlouhý popis jejich zajímavé historie. „Terénní“ útvary, jako například asteroidové pásy, oblaka vesmírného prachu, mlhoviny, haldy odpadků z rozstřílených lodí či další zajímavá místa k životu správného kriminálníka jsou popsány neuvěřitelně detailně, což je nejen zajímavé, ale i užitečné, protože se obvykle dozvíte, kterou formu přátel či nepřátel můžete potkat. Sama mapa je vůbec vynikajícím pomocníkem, protože dokáže automaticky vypočítat časově nejkratší cestu k jakémukoli bodu kdekoli ve vesmíru a vytvořit síť waypointů, které pak stačí jenom následovat. Dokonce si můžete zobrazit i patrolovací cesty pro přátele, neutrály a nepřátele, což zní na první pohled banálně, nicméně skvěle se hodí k hledání nepřátelských základen či ukrytých červích děr (obvykle se nacházejí tam, kde cesty začínají či se kříží). Freelancer je zkrátka hodně „user-friendly“ a určitě i příklad hodný následování pro ostatní vývojáře.

Opravdovou revolucí je ovládání vaší lodi. Asi nikdo by nečekal, že ve hře od firmy, která dala světu Sidewinder Force Feedback Pro a další skvělé joysticky a gamepady, vůbec není pro joystick místo. Vystačíte si s klasickým ovládáním ze stříleček, tj klávesnicí (WSAD) a myší, což hráče zvyklé z Independence War 2 či Freespace 2 na joystick asi šokuje, ale mohu garantovat, že asi tak po dvou minutách oťukávání už na tyčku ani nepomyslíte. Myší jednoduše, přesně a rychle zaměřujete a jediné, co zamrzí, je neustálá nutnost zavírat před každým bojem okna, ve kterých se zobrazuje seznam cílů a seznam aktivních zbraní, protože vadí při míření.

Pokud si okénka zavřete, vidíte navíc ještě lépe na skvělou grafiku, která si v ničem nezadá s Independence War 2 a překonává i Starlancera. Návštěvy některých míst jsou skoro povinností – v „Badlands“ například vniknete do jakési modročernošedivé permanentní vesmírné bouře, kde se za svitu blesků proplétáte mezi prapodivně vypadajícími asteroidy, v okrajových systémech se proletíte skrz radioaktivní mraky či ledové pásy... prostě nádhera, zvlášť když tuto pastvu pro oči osvítí ještě výbuchy nepřátelských lodí či se v ní míhají zelené, červené a modré záblesky z laserů a tachyonových kanónů.

Ačkoli je Freelancer bez debat vynikající vesmírnou střílečkou a Chris Roberts rozhodně stvořil další kousek, na který se bude vzpomínat stejně jako na Privateera, pár chybek by se našlo. Či spíše je bez chyby tak, jak je, ale přímo vás nutí vás otevřít si poznámkový bloček a zapisovat si všechno, co byste rádi ještě mohli dělat a na co autoři vyloženě zapomněli. Asi největším opominutím je prakticky nulová komunikace s ostatními loděmi ve vesmíru. Je sice super, že si na každou spřátelenou či neutrální loď můžete kliknout a ona vám řekne, odkud a kam letí a co veze, ale to je málo a je to spíše taková kosmetická roztomilost, než že by to bylo k něčemu užitečné. Skvělé by bylo, kdybyste třeba mohli jednotlivým nezávislým stíhačům, kterých je ve vesmíru plno, nabízet peníze za doprovod na jednotlivé mise – nebo se jim naopak jako doprovod nabídnout. Nebo třeba kdybyste mohli pěkně po pirátsku vyzvat nákladní lodě k vyložení zboží. Nesmírně mi chybí wingmani, kteří by se mohli podobně jako vaše postava vyvíjet a stejně mně vadí i nemožnost mít více lodí než jen jednu. Je jasné, že na vození zboží se stíhačky s malým úložným prostorem nehodí a naopak si spíše koupíte náklaďák, jenže měnit je každou chvíli je nesmírně nepraktické. A určitě bych se přimluvil i o větší variabilitu v případě misí, které plníte pro jednotlivé frakce – pouhé „zaútoč na nepřátele na waypointu x“, „znič nepřátelskou základnu na waypointu y“ či „oddělej chlápka na waypointu z“ se časem opravdu omrzí. Naštěstí se už objevují první informace o připravovaných modifikacích od fanoušků, jež údajně zpřístupní i ovládání velkých bitevních lodí a přidají i další mise, ostatně otevřený konec hry přímo vybízí k výrobě add-onu, datadisku či rovnou pokračování přímo z dílny Digital Anvilu.

Freelancer není bez chybičky, přesto si zaslouží BW tip a hodnocení, které je vyhrazeno jen těm hrám, které se na nějakou dobu stanou etalonem žánru. A tyto vysoké požadavky Freelancer rozhodně splňuje. Pokud tedy chcete hodně zábavy na dlouhou dobu, koupí této pecky chybu rozhodně neuděláte.