Jdi na obsah Jdi na menu
 


      Harry Potter and the Order of the Phoenix


Za úspěšnou hru podle filmu člověk považuje tu, po které nestráví dvě hodiny s hlavou ponořenou v záchodové míse. Proto může působit nová verze Harryho Pottera skoro jako zázrak. Nejenže nevyvolá dávící reflexy, dokonce vás bude i bavit.

Nebudu ani používat povinný vtip, tvrdící, že jestli neznáte Harryho Pottera, museli jste posledních deset let strávit zasypáni v uhelném dole a živit se krysama. Nebudu ho používat hlavně proto, že i kdybyste opravdu byli posledních deset let zasypáni v uhelném dole, tak stejně budete znát Harry Pottera. Nevím jak, ale budete – a budete se snažit z vnitřností vaší krysí svačiny vyčíst, jestli Harry nakonec umře, nebo ne.

A ti nezasypaní navíc vědí i to, že brzo přijde do kin film podle páté knihy… a z toho jasně vyplývá, že bude i hra. To není žádná šokující informace. Šokující je to, že ta hra je dobrá.

Obrázky ze hry

Obrázek ke článku Harry Potter and the Order of the Phoenix Obrázek ke článku Harry Potter and the Order of the Phoenix Obrázek ke článku Harry Potter and the Order of the Phoenix Obrázek ke článku Harry Potter and the Order of the Phoenix Obrázek ke článku Harry Potter and the Order of the Phoenix Obrázek ke článku Harry Potter and the Order of the Phoenix Obrázek ke článku Harry Potter and the Order of the Phoenix Obrázek ke článku Harry Potter and the Order of the Phoenix Obrázek ke článku Harry Potter and the Order of the Phoenix Obrázek ke článku Harry Potter and the Order of the Phoenix Obrázek ke článku Harry Potter and the Order of the Phoenix Obrázek ke článku Harry Potter and the Order of the Phoenix

žungle před tabulí

Po celkem chudém úvodu se s Harrym ocitnete zpátky ve školních škamnách. V minulém díle odhalil existenci toho, jehož jméno se nesmí vyslovit, takže se může představovat jen pantomimicky. Jenže místo toho, aby došlo k pořádné bitce, se ukáže, že říše magie se řídí podle stejných zákonů jako ta naše - takže se dělá, jako by se nic nestalo, a veškeré informace se zatajují. Harry Potter je okamžitě persona non grata (to je latinsky a znamená to „člověk, který tancuje dupák na hromadě sádla“) a při každém pokusu upozornit na nebezpečí je majznut přes prsty. Jenže Harry se nevzdá a udělá to jediné, co může – začne formovat vlastní armádu.

A o tom je taky většina hry. Nejprve jen reagujete na nastalou situaci, ale časem převezmete otěže a začnete dávat dohromady své spolužáky. Nebude to tak úplně jednoduché, jako v každé takovéhle hře to bude něco za něco – čili vás čeká spousta pochůzek a plnění různých úkolů. Ano, je to trochu natahování herního času, ale přesto vás to bude bavit.

Škola hrou

První hry začaly sbíráním fazolí a automatickými skoky přes překážky, ale jak hrdina dospíval, tak s ním dospívaly také. Ne, nový Harry Potter nepřináší nic převratného, spíš jen dobře kombinuje staré známé herní triky. Hlavní roli tu samozřejmě budou hrát kouzla. Zatímco v minulých hrách bylo jen pár možností, jak je použít, tady se dají použít skoro na všechno. Kouzelnou hůlku ovládáte pravou páčkou a podle toho, jak s ní máváte, taková kouzla použijete. Začínáte na jednoduchých postrkovacích a přisunovacích kouzlech, pak přecházíte k levitačním, naučíte se věci zapalovat, opravovat a ničit… a samozřejmě, dojde i na bojové triky.

Těch si zrovna moc neužijete, ve hře je soubojů jen pomálu. Zato je všude kolem vás něco, co můžete opravit, zapálit či tlakem otevřít. V každé lokaci na Bradavickém vzdělávacím institutu najdete mnoho ukrytých předmětů a speciálních skrýší, které můžete pomocí správného kouzla použít. Za většinu z toho dostanete body zkušeností, ale často se vám podaří i objevit další předměty do sbírky – magické plakety, figurky z šachovnice a další krámy. Ve škole se nachází tajná místnost, kde se vám budou shromažďovat bonusy – ať už různé sošky za to, že jste našli všechny artefakty, tak magické koule, na kterých si můžete prohlédnout dokumenty z natáčení. A samozřejmě, za získané body se také vylepšujete a vaše kouzla nabývají na účinnosti. K čemu to je (tedy kromě toho, že se cítíte líp) jsme sice moc nepochopili, ale proč ne.

Už jen samo objevování vás dokáže docela zabavit. Bradavický pavilón je docela rozlehlý a chvíli trvá, než ho celý pořádně prozkoumáte. A těch možností, co tam dělat je opravdu hodně. Ovšem to není všechno.

Dítě školou povinné

Ve škole nepůjde jen o volné řádění, je tu i dost dějových misí. Školní hodiny jsou tentokrát nepovinné, na koštěti se proletíte jen jednou - veškerý čas vám zabere plnění různých úkolů pro obyvatele školy. Většinu času budou úkoly poměrně jednoduché a krátké, ale hlavně zábavné a neskutečně pestré. V jednu chvíli budete pomocí telekineze odsunovat balvan na vrchol kopce, pak přesazovat kytky v truhlíku, budete šplhat po okapech a opatrně kráčet po úzkých římsách, lovit knihy, sbírat kytky a hledat mluvící chrliče. Vytáhnete z kufru i plášť neviditelnosti a vplížíte se do kanclu nepřítele. Budete chytat holuba, rozsvěcet světla na záchodcích, odpalovat petardy, zabahňovat dvorky i děsit prvňáky. Můžete si i šplhnout u učitelů a pomoct jim s nějakým problémem, absolvovat čarodějné zkoušky, hledat tajné úkryty, věšet obrazy na stěnu, shánět hesla k tajným průchodům, opravovat rozbité věci, odfoukávat závěsy, za kterými se schovávají ukryté předměty… je to ho vážně hodně.

Většina úkolů je krátká a hlavně pestrá, takže vás to táhne pořád kupředu. A kdybyste se náhodou nudili, tak se můžete zúčastnit kupříkladu turnaje ve výbušném pexesu, v hraní šachu či v cvrnkání kuliček. Kuličky byly naše nejoblíbenější, ale šachy taky nejsou špatné, i když trochu nepřehledné a chvíli trvá, než se zorientujete.

V Potterovi je i hodně elegantně vyřešený problém s přecházením z jednoho místa na druhé. Škola je docela velká, takže by vás přesuny asi rychle utahaly. Od toho jsou tu zkratky skryté za obrazy, které vám cesty dost urychlí a zjednoduší. A pro lidi, kteří mají problémy s orientací, je tu skvělý navigační systém, vycházejí z magické mapy. Když ji použijete a zadáte, kam, nebo za kým byste chtěli jít, ukáží se před vámi šlápoty. Stačí je sledovat a dovedou vás k cíli.

Samozřejmě, i tady se najdou chyby. Kupříkladu těch magických soubojů by mohlo být víc a finále na ministerstvu je až moc odbyté, jako by se tvůrcům už nechtělo dělat s další lokací. Ale aby vám to vynahradili, tak i po konci hry můžete pokračovat a dál zkoumat školní pozemky a plnit menší mise. Což je fajn – i když trochu divné je, že i když jste coby Harry Potter dokázali, že máte pravdu, vztah žáků k vám se nijak nezměnil a pořád slyšíte ty samé uštěpačné komentáře, co jste slyšeli předtím. Tohle si mohli tvůrci trochu ohlídat.

Sama hra není krátká, za deset hodin jí máte z krku - tedy pokud se soustředíte jen na hlavní příběh a vykašlete se na všechny postraní úkoly. To by ale byla škoda, protože Bradavice jsou skvělá prolézačka, která pro vás skrývá spoustu překvapení.